PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrtá dlouhohrající deska NOTHING drží lajnu se všemi ostatními, vychází opět u Relapsu a předkládá dekadenci v její ryzí podobě. Někdo by si mohl klást otázku, co dělá kapela, která hraje kombinaci dreampopu, shoegazu a noiserocku, u Relepse Records, ale odpověď je vlastně jednoduchá. Bez ohledu na žánr dokáží NOTHING nabouchat do svých ležérně učesaných skladeb tolik temnoty a dekadence, že by s tím měli problém i ti nejhouževnatější bubáci z black metalových hvozdů.
Principál Nicky Palermo napsal mnoho materiálu o silvestrovské noci v roce 2018, kdy byl sám doma a utápěl se v pocitech nenaplněnosti a úzkosti. Při dopisování desky v dalších měsísích mu navíc zemřel otec a i to se otisklo do nálad, které deska „The Great Dismal“ dokáže přenést. Emoce jsou zabalené do středních temp, chlupatých kytar, košatých melodických výjezdů a nedbalého vokálu, který vám může občas připomenout China Morena ve chvílích, kdy se snaží být éterický. I nazvučení kytar místy připomíná DEFTONES, ale tam to celé končí. V hutnějších pasážích mají NOTHING mnohem hruběí sound a hlavně celková náladovost písniček je chorobnější. Mnohdy i sladší. Ale je to takový ten sladký zápach, který cítíte, když v parném létě najdete uprostřed lesní mýtiny zdechlinu.
Philadephský stroj na mámivé nálady boduje i v případě své čtvrté desky vizuální prezentací své hudby. Video ke skladbě „Bernie Sanders“ se může směle rovnat těm nejzvrhlejším výplodům hudebního světa, a to včetně gore metalových kousků. Jen tady k tomu hraje postpunková kytarovka s nebesky rozevlátým hlasem, který hypnoticky intonuje jen na pár tónech.
Když se ještě na moment zastavím právě u této skladby, tak má celkem zajímavou story. Mnoho fanoušků kapely ve skladbě hledalo politické poselství, které tam vůbec není. I tady se NOTHING drží své záliby v různých chemických substancích a jméno skladby odkazuje ke kódované řeči, přes kterou si dealer s klientem ujasňují objednávku.
Parta kolem Nicka Palerma mi i počtvrté dokázala předat slušnou porci beznaděje. Kytary s neukázněným zvukem tu stojí v přímém protikladu se zpěvem. Táhlé melodie vás zavedou od horečnatého snu k halucinogenním stavům. Ačkoliv se základy „The Great Dismal“ hloubily v posledních hodinách roku 2018, musím konstatovat, že málokterá rocková deska vyjadřuje lépe pocity uplynulých dvanácti měsíců.
Bez ohledu na žánr dokáží NOTHING nabouchat do svých ležérně učesaných skladeb tolik temnoty a dekadence, že by s tím měli problém i ti nejhouževnatější bubáci z black metalových hvozdů.
7,5 / 10
Domenic Palermo
- Guitar/Vocals
Kyle Kimball
- Drums
Aaron Heard
- Bass
Doyle Martin
- Guitar/Backup Vocals
1. A Fabricated Life
2. Say Less
3. April Ha Ha
4. Catch a Fade
5. Famine Asylum
6. Bernie Sanders
7. In Blueberry Memories
8. Blue Mecca
9. Just a Story
10. Ask The Rust
The Great Dismal (2020)
Dance on the Blacktop (2018)
Tired of Tomorrow (2016)
Guilty of Everything (2014)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Relapse Records
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.